Špičák (544 m) je široká zalesněná kupa, vyčnívající ve výběžku českého území asi 2 km severovýchodně od středu Varnsdorfu. Tvoří ji znělcový kužel, který pronikl k povrchu přes zbytek staršího čedičového příkrovu. Na jižním a západním úpatí se nachází vrstva třetihorních usazenin s drobnými polohami hnědého uhlí.

Z města vede na Špičák pohodlná lesní cesta. Na hlavním vrcholu najdeme lesem zarostlé zbytky hostince a krátká alej ze vzrostlých listnatých stromů. Hned vedle zřícenin vystupuje z lesa vrcholový skalní ostroh, nabízející pěkný výhled přes Varnsdorf k jihozápadu na hřeben Lužických hor s dominantami Luže, Pěnkavčího vrchu, Jedlové a vzdálenějšího Studence, za nímž vyčnívá Růžovský vrch. Nad severním okrajem Varnsdorfu je vidět Hrádek, za ním mírně zvlněná krajina Šluknovska a Vlčí hora. Výhled k severovýchodu je zakrytý lesem, ale pěkné pohledy do Lužice jsou možné z luk pod dolním okrajem lesa.

Na vrcholu kopce bývala již před koncem 19. století dřevěná vyhlídková plošina. Později postavili na Špičáku výletní restauraci s velkou letní verandou a 14 m vysokou vyhlídkovou věží, kterou otevřeli 12. července 1898. Teprve v roce 1930 byla na kopci opět zřízena malá chata s letním výčepem, která byla postupně rozšiřována. Nový majitel Josef Grünwald k ní nechal v roce 1933 přistavět prosklenou věžovitou nástavbu, která sloužila zároveň jako hostinská místnost i jako rozhledna. Restaurace na Špičáku přečkala druhou světovou válku a sloužila až do začátku 50. let, kdy bylo podél státní hranice zřízeno nepřístupné hraniční pásmo. Tehdy byl hostinec uzavřen a ubytovali se v něm příslušníci pohraniční stráže. O pár let později restaurace vyhořela, a když byly dráty podél hranic v roce 1966 odstraněny, zůstaly z ní už jen zříceniny.

Otevírací doba: Celoročně